Osud odbojové organizace Černý lev 777 - Tomáš Bursík

Odbojovou aktivitu organizace Černý lev 777 lze řadit v československém kontextu na roveň činnosti například skupiny bratří Mašínů a jiných osob, které se rozhodly proti komunistickému režimu vystoupit se zbraní v ruce. Jiří Řezáč , Jaroslav Sirotek a Bohumil Šíma – hlavní představitelé organizace Černý lev 777 – a jejich společníci odpověděli na komunistickou doktrínu třídního boje stejnou mincí a rozhodli se pro aktivní odboj. Přestože jejich čin nijak vážně s režimem nepohnul, zaslouží si naši pozornost. A jejich aktivity mohou být inspirací pro společnost žijící v područí totalitní moci.

Všichni mladí mužové z organizace Černý lev 777 vyšli z poměrně skromných poměrů, výchovou byli naučeni spoléhat se především sami na sebe. I jim zasáhl do života komunistický převrat v únoru roku 1948. Velká omezení v možnostech soukromého podnikání, hospodaření na vlastní půdě, zásahy komunistické moci do života jednotlivce – kvůli těmto věcem nechtěli zůstat lhostejnými ve vztahu k rodné zemi. Naději v nich posilovala i víra, že západní demokratické země nenechají střední Evropu na holičkách a vypukne třetí světová válka, jež Československo osvobodí z područí Sovětského svazu.

Přednášky o holocaustu od Germara Rudolfa vyšly knižně

Přednášky o holocaustu
Sporné otázky pod křížovým výslechem
autor: Germar Rudolf
cena: 399,- Kč (pro národní demokraty 350,- Kč)
rozměr: 15×23
vazba V2, 432 stran
ISBN 978-80-905861-4-7

objednávejte na abbartos@yahoo.com nebo na http://eshop.guidemedia.cz/historie-a-politika/14347/prednasky-o-holocaustu-germar-rudolf-217465.htm

Rakovského protokoly - J. Landowsky

Během polního tažení do Sovětského svazu dorazil jeden dobrovolník španělské Modré divize k jakési selské usedlosti hluboko v ruském vnitrozemí. V objektu objevil mrtvolu dlouholetého lékaře NKVD, dr. Josefa Landovského. Při prohlídce těla našel několik hustě popsaných sešitů, obsahujících zřejmě důležité zápisky. Ty pak byly později v roce 1950 přeloženy do španělštiny a vydány Mauriciem Carlavillou pod titulem „Sinfonia en Rojo Mayor“.

Kniha, jejíž obsah začal vyvolávat znepokojující účinky na veřejnost, byla jistými silami okamžitě skoupena a zmizela z trhu. Pravou senzací a vlastním jádrem knihy byly protokoly o výslechu bývalého sovětského vyslance v Paříži, žida Christiana Jureviče Rakovského (narozený jako Chaim Rakeover r. 1873), který byl jako starý bolševik trockistického ražení v rámci velké čistky zatčen, avšak zcela výjimečně ušel jinak běžné likvidaci. Proč? Odpověď na to je možné dostat při pozorném čtení protokolů.

Dolejšího „Analýza 17. listopadu...“ jako příklad teorie spiknutí - Lukáš Kantor

V předkládané práci jsme se věnovali rozboru vybraných dvou navazujících částí tzv. „Analýzy 17. listopadu“ (dále jen Analýza) od Miroslava Dolejšího. Uvedený text představuje známou a možno říci i relativně sofistikovanou konspirační teorii o Chartě 77 a sametové revoluci. Naší výzkumnou otázkou bylo v této souvislosti zjistit, co z Analýzy tvoří fakta, respektive více či méně pravděpodobné domněnky, popřípadě prokazatelné omyly či dokonce záměrné dezinformace. Postupovali jsme přitom metodou konfrontace Analýzy s všeobecně přijímanými zdroji, zejména pracemi historiků a politologů, ale i výpověďmi přímých účastníků tehdejších událostí.

Analýza jako celek trpí hlavně dvěma zásadními nedostatky - Dolejší jednak většinu svých tvrzení nijak nedokazuje (to jsme se tedy pokusili udělat za něj) a navíc je předkládá až příliš tezovitě (například složitému problému vztahu StB a Charty 77 věnuje pouze tři až čtyři odstavce). Projevuje také tendenci vidět za vším nějaký skrytý plán, často dokonce mnohaletý a v některých případech i ne zcela logický. V tom je plně poplatný základních znakům teorií spiknutí.

Ministerstvo strachu? - Alojz Lorenc

S bývalým prvním náměstkem Federálního ministerstva vnitra, generálporučíkem Bezpečnosti ing. Alojzem Lorencem, CSc., jsem se měl setkat jednu letní sobotu v devět hodin dopoledne před Domem novinářů, v němž sídlí i vydavatelství Tatrapress.

Tvářil jsem se, že čtu noviny, ale ve skutečnosti jsem sledoval levou stranu malého náměstí, odkud měl vrchní velitel tajného impéria bývalé Československé socialistické republiky přijít. Z blízkého Kapucínského kostela se právě vyhrnuli účastníci mše.

Generála jsem neznal. Uvažoval jsem, jak asi vypadá. Představoval jsem si rázného robustního bezpečáka s tvrdou, odměřenou tváří, nelítostným pohledem. Zatím se postava takového druhu na náměstí nevyskytovala...

Mnozí z nás, kteří jsme za normalizace přicházeli do styku s „tvrdou pěstí dělnické třídy“, jsme se shodli v názoru, že estébáci byli většinou lidé, kteří budovali své štěstí na neštěstí jiných. Státní bezpečnost již od svého vzniku šířila mezi lidmi hrůzu a strach. Ze začátku byli do jejích řad vybíráni většinou oddaní, nemyslící fanatikové, někteří z nich se v praxi řídili výrokem římského tyrana Caliguly: Ať mne nenávidí, hlavní je, že se mne bojí!

Ochránci budování socialismu v letech 1948-1968 „odhalili“ víc než 200 tisíc nepřátel krásnějších zítřků. V jáchymovských a příbramských táborech hynulo 35 tisíc novodobých otroků. Čtyřicet tisíc osob bylo odsouzeno k trestu vyššímu než deset let. Podle paragrafu 231 zákona č. 48 Sb. – pověstného to zákona na ochranu republiky, bylo 232 lidí odsouzeno k trestu smrti (178 popraveno). Osm tisíc vězňů bylo ve vězení ubito nebo zemřelo na následky vězení.

Příčiny úspěchu proizraelské lobby ve Spojených státech - Mgr. Jakub Záhora

Proizraelská lobby ve Spojených státech významně ovlivňuje americkou zahraniční politiku ve prospěch státu Izrael. Této problematice je věnována řada prací, naprostá většina se však jen velice zběžně věnuje faktorům, které činí lobby tak vlivnou. Cílem předkládané bakalářské práce Příčiny úspěchu proizraelské lobby ve Spojených státech je alespoň částečně tuto mezeru zaplnit.

Práce stručně popisuje rozsah americké pomoci Izraeli v ekonomické, vojenské i diplomatické rovině a následně ukazuje, že poskytování této podpory nemůže být uspokojivě vysvětleno morálními imperativy či strategickým významem spojenectví pro USA, nýbrž že je do značné míry výsledkem působení proizraelské lobby. Následně se práce věnuje již samotným příčinám úspěchu této lobby.

Ekonomie v zrcadle vývoje české ekonomiky - Jan Kukačka

Teto sborník příspěvků Jana KUKAČKY byl sestaven z jeho článků, otištěných v letech 1997-2006 v nezávislém čtvrtletníku (do r. 1998 měsíčníku) Svobodné noviny.

Všechny texty se týkají ekonomických přeměn, jež se u nás uskutečňují od listopadu 1989. Na tématech, která přináší každodenní život, se autor pokouší o nalezení příčin ekonomických problémů, jež nejsou na první pohled viditelné. Tomuto zaměření odpovídá jak způsob vyjadřování, tak i rozsah článků: Jsou psány tak, aby jim porozuměl i člověk bez ekonomického vzdělání, a vždy vycházejí z průpravných studií.

Většina publikovaných příspěvků se zabývá problémy makroekonomiky, o níž tak rádi a zdánlivě zasvěceně hovoří ve sdělovacích prostředcích přední činitelé různých politických stran. Články se snaží být objektivní bez ohledu na to, která z těchto stran je momentálně u moci.

Co víte o Židech? - Alois Kříž (1941)

Jak prostá je tato otázka! Řekli byste, že stejně prostá, jednoduchá bude i odpověď na ni. Ale zkusíte-li sami odpovídat, dojdete k bezpečnému závěru, že vaše znalosti — nedělejte si starostí, protože právě tak jako vy je na tom velká většina všech českých lidí — jsou jednak povrchní, jednak nedostatečné. A pak hlavně: skreslené!

Bylo v zájmu mocných našich demokratických vládců, aby veřejnost se na Židy dívala všemi možnými brýlemi, jen ne bez těchto brýlí mámení, prostým, jasně zaměřeným okem. Sloužili Židům. Dříve to zastírali, teď se o to už ani nesnaží. A proto v londýnském podzemí s příslušníky Judova pokolení vytvořili neodpovědnou společnost ztracenců, jako by se to rozumělo samozřejmě.

Je čas, kdy národ je ochoten věřit! Na štěstí má kádr národovců, kteří ho varovali a kteří chtěli, aby prohlédl, ještě za bývalého režimu. Tato skutečnost musí býti hodnocena nejvýše. Boj těchto národovců proti Židům se neopíral o plochou nenávist bez argumentů, nýbrž byl podložen hlubokým přesvědčením, že tento boj je nutný, nemá-li národní pospolitost stihnout katastrofální osud.

Globální oteplování – realita, nebo bublina?

Existuje statisticky významné globální oteplování? Pokud ano, jde o přirozený jev, nebo je způsobeno člověkem? Pokud bychom se rozhodli, že mu chceme zabránit, je něco, co s tím člověk vůbec může udělat? Má nás možné mírné zvyšování teplot trápit? To jsou zásadní otázky, na něž odpovídá nový sborník Centra pro ekonomiku a politiku „Globální oteplování – realita, nebo bublina?“

Část A přináší texty z konference „Globální oteplování – fakta a mýty“ z 15. listopadu 2007. Bývalý profesor Harvardovy univerzity Luboš Motl analyzuje nízkou citlivost klimatu vůči oxidu uhličitému a další fyzikální zákonitosti. Profesor pedologie na pražské ČVUT Miroslav Kutílek vyvrací skleníkovou hypotézu. Profesor Technické univerzity Carolo-Wilhelmina v Braunschweigu (SRN) Gerhard Gerlich zpochybňuje příčiny globálních změn klimatu z pohledu teoretického fyzika. „Historický“ klimatolog Jiří Svoboda rozebírá kolísání klimatu v Čechách za uplynulé tisíciletí. Ladislav Kurc a Miroslav Petrisko z Vysoké školy chemicko-technologické kritizují manipulace s radiačním působením oxidu uhličitého. Výkonný ředitel britského International Policy Network Julian Morris vysvětluje, proč klimatická katastrofa nehrozí. Bývalý ředitel Fraserova institutu Michael Walker analyzuje příspěvky svých kolegů do debaty o klimatu.

Jak se vyhnout placení pokut, 2. vydání, červenec 2014 - Erik Sedláček

Když mi někdy v první polovině roku 2013 začaly chodit „výzvy provozovateli vozidla k uhrazení určené částky“, pustil jsem se do hledání rad a návodů, jak se s touto nepříjemností vypořádat. Jelikož se však jednalo o novinku platnou od ledna 2013, praktických informací bylo k nalezení jen velmi málo, a to ještě ve značně roztříštěné podobě. Také existovala spousta spekulací ohledně výkladu zákona a možná řešení se teprve rodila. Vzhledem k poměrně bohatým zkušenostem s problematikou správního řízení – byť mimo oblast dopravy – jsem se nakonec rozhodl, že pokud žádný manuál neexistuje, napíšu ho sám. Tak se v červenci 2013 zrodila brožurka s pracovním názvem „Jak se vyhnout placení pokut aneb žádný konec výmluv na osobu blízkou!“

Od té doby již uplynul rok a ačkoliv k dané problematice stále neexistuje prakticky žádná judikatura, vykrystalizovaly některé poměrně účinné metody, jak se s tzv. „objektivní odpovědností provozovatele vozidla“ vypořádat. Vesměs se potvrdily předpoklady předvídané již v prvním vydání brožury, místy však bylo nutno přistoupit k jistým modifikacím a objevily se i některé nové metody. Proto je na místě brožurku aktualizovat.

Během zmíněného roku mi prošlo rukama zhruba 30 správních řízení a o desítkách dalších mám bezprostřední informace. Ačkoliv je to stále relativně malý vzorek, dovoluje vyvození určitých obecných závěrů ohledně postupu úřadů a účinné obrany ze strany provozovatele vozidla.

Syndikovat obsah