Rasa, eugenika

Romové v českých zemích v letech 1945-1989 - Nina Pavelčíková

K tomu, abychom pochopili podstatu historického procesu vývoje romských obyvatel ČSR v letech 1945-1989, je nutné se nejdříve podrobněji seznámit s vnitřní strukturou a sociokulturním systémem jednotlivých skupin romského obyvatelstva, s jejich výchozí pozicí ve společnosti na počátku tohoto období, tedy po skončení druhé světové války. Romské etnikum totiž v té době tvořilo poměrně výrazně strukturovaný celek, obecně charakterizovaný řadou shodných rysů, které jej odlišovaly od majority a limitovaly jeho historické předpoklady i soudobé možnosti dalšího rozvoje. V jeho genetických a sociálních strukturách však zároveň působilo množství divergentních prvků, které jednotlivé skupiny a komunity romského obyvatelstva českých zemí rozdělovaly a často dokonce stavěly proti sobě.

Všechny skupiny romského obyvatelstva Evropy (a dnes také dalších částí světa) spojuje jejich teritoriální původ, který je odlišuje od ostatních obyvatel zejména charakteristickými znaky antropologickými, ale také zvláštním způsobem organizace společenství. Složitý systém vztahů uvnitř odlišného kulturního okruhu je předmětem mnohostranných důkladných analýz zejména etnologických a sociologických vědních oborů. K jeho prostudování je možno doporučit speciálně zaměřený okruh literatury.

Politická korektnost v ČR: příběh Tabu v sociálních vědách - Petr Bakalář

Každá dějinná epocha má svá tabu, tj. témata, o kterých se ve slušné společnosti nemluví, resp. je kacířské zastávat na ně jiný než oficiální názor.

Politická korektnost je fenomén hodný bádání. V minulosti se v euroamerické civilizaci tato tabu týkala např. sexuality a náboženství. V posledních 50 letech došlo k posunu a na prvním místě společenské nepřípustnosti se ocitlo srovnávání skupin lidí (etnické skupiny, muži-ženy, společenské třídy, věřící-ateisté apod.), přičemž předtím byly přirozené rozdíly mezi nimi tak samozřejmé, že o nich nikoho nenapadlo pochybovat.

Pokud se dnes rozdíly reflektují, je to téměř výhradně na environmentální rovině (vliv výchovy, společenského tlaku, diskriminace apod.). V okamžiku, kdy jsou zmíněny možné genetické odlišnosti/determinanty, je aktivován tzv. Auschwitz komplex (asociační řetězec: Hitler-koncentrační tábor-genocida), což vede k umlčení jakékoli racionální diskuse o těchto otázkách.

Plně se ztotožňuji s názorem Hanse Eysencka, který v kontroverzi, kterou vyvolal tím, že zastával názor, že rozdíl v inteligenci mezi bílými a černými Američany nelze vysvětlit z pozic environmentalismu, nýbrž že je třeba zkoumat jejich genetický fundament (Eysenck, 1971), formuloval takto:

1. Vědec je placen za to, aby přinášel fakta a hledal pravdu. Pokud to nedělá, zrazuje étos své profese.

2. Vědec by se neměl nechat zastrašit tím, jak velkou nelibost vyvolá v akademickém světě a jak o něm píší média.

3. Každý badatel by si měl být vědom toho, že většina lidí nechce znát fakta, nechce vědět a dává přednost svým „delusions“.

Východiska strategie boje proti sociálnímu vyloučení - Ivan Gabal, Petr Víšek

V průběhu necelé dekády se sociálně vyloučené lokality, obývané převážně Romy, staly nejvážnějším zdrojem narušení sociální soudržnosti české společnosti a vážným vnitřním i vnějším problémem České republiky. Ohrožení soudržnosti české společnosti je hlavním důvodem k formulaci, přípravě a realizaci robustní integrační strategie překonávání sociálního vyloučení, obnovování koheze české společnosti a snižování počtu sociálně vyloučených jednotlivců a rodin žijících ve vyloučených enklávách a v důsledku i snižování počtu těchto vyloučených enkláv.

Existence vyloučených enkláv ohrožuje sociální a ekonomickou soudržnost. Rozděluje českou společnost na většinovou část, která odvozuje svůj způsob života od zaměstnání, mzdy a spotřeby vymezené pracovními příjmy, a na menšinovou část, která se propadla mimo pracovní trh, provází ji dlouhodobá nezaměstnanost a životní způsob závislý na sociálních dávkách, půjčkách, dluzích a jiných způsobem získávání doplňkových příjmů a obživy, který postupně dlouhodobou nezaměstnanost proměňují u podstatné části obyvatel v jejich nezaměstnatelnost s nízkými šancemi návratu na pracovní trh. Této situaci odpovídá i zesilující polarizace sociálních a ekonomických zájmů obou vzdalujících se částí české společnosti.

Moje probuzení: Cesta k rasovému porozumění - David Duke

Moje probuzení je práce napsaná v autobiografické formě. Je to příběh mé cesty k rasovému porozumění, která má svůj počátek uprostřed 60. let v době, kdy jsem byl mladým mužem. Většinu základů svých znalostí jsem získal na konci zmíněného desetiletí, ale během posledních 30 let se mé rasové vědomosti o mnoho prohloubily. Od 60. let se staly dostupnými mnohé vědecké a politické materiály. V líčení mé cesty k porozumění se snažím čtenáři vtisknout dojem, že všechny mnou citované materiály byly v 60. letech dostupné. Do příběhů z této doby vkládám současná data a dokumentaci tak, aby měl čtenář výhodu získání nejnovějších poznatků. I z důvodu ucelenosti a uspořádání se část II a III soustředí na základní oblasti poznání v daném čase, zatímco v životě se získané znalosti tak elegantně rozškatulkovat nedají.

Také nechci opominout fakt, že když píšu „objevil jsem“ nebo „zjistil jsem“ – nenárokuji si žádné ocenění za originální objevy, protože mé vědomosti vychází z nespočtu autorů a jejich knih i článků. Jsem jejich dlužníkem, stejně jako jsem dlužníkem mnoha mých příznivců a přátel, kteří mi pomáhali vzdělávat se předáváním poznatků a vědomostí získaných jejich vlastním probuzením. Shromažďuji, organizuji, analyzuji a komentuji materiály vědců a spisovatelů od starověku až po současnost.

Tato kniha může být v rozporu s mnoha názory, které čtenář v současnosti má. To je důvod, proč uvádím mnoho citátů významných autorit, místo abych se o nich jen zmiňoval. Vypovídají mnohem silněji než já, proto je odsazuji a zvýrazňuji tučným písmem. Pokud je to v kontroverzní židovské otázce možné, záměrně v první řadě používám citace a dokumenty ze židovských zdrojů. Vyzývám vás k jejich pečlivému prozkoumání, protože vás ohromí.

Čo teraz s cigánmi - Jozef Varga

Autor tejto stránky sa podujal na neľahkú úlohu, popísať háklivú tému vzájomných vzťahov medzi "bielou" väčšinou a cigánskou menšinou na Slovensku za situácie, keď akokoľvek oprávnená kritika menšiny nesie so sebou riziko obvinenia z rasizmu. Hranica medzi pravdou a demagógiou je totiž tenká a také riziko preto nie je vylúčené.

Autor považuje akúkoľvek formu rasizmu za porušenie najzákladnejších ľudských práv a zásadne ju odmieta. Na druhej strane si však všíma, že obviňovanie z rasizmu sa stáva nástrojom boja menšiny proti väčšine, boja v ktorom ide menšine o získanie ničím nezaslúžených výhod. Tento boj má tiež svoju paralelu v boji rómskych politických strán a organizácií o finančné príspevky Európskej únie. Nie div, že za takýchto podmienok sa príslušníci väčšiny začínajú báť reprezentantov menšiny, čo vytvára absurdnú situáciu, keď väčšina, z ktorej daní menšina žije, sa obáva kritizovať zneužívanie svojich daní na ciele, na ktoré neboli určené – prepíjanie prídavkov na deti predstavuje len jeden z mnohých príkladov. Autor si uvedomuje, že taká situácia je neudržateľná a že je nutné verejne poukázať na skutočné pomery, pretože politici sa tomu kvôli osobnému pohodliu vyhýbajú, odvolávajúc sa na pseudohumanistické argumenty.

Způsoby obživy romských populací související s trestnou činností - Roman Kryštof

Předesílám, že samotné téma zadané mikro-studie je výsostně společensky citlivé a samotným zadáním za srázy tartaru politické korektnosti, neboť je v něm implicitně dáno, že jsou nějaká typika obživy romských populací, která jsou trestnou činností, a potažmo, takováto typika lze označit za romská. Nuže, bádejme, zda-li bylo dříve vejce nebo slepice, zda-li
rodinná struktura známá u Romů, umožňuje typy kriminality, u jiných vymezitelných skupin obyvatel Česka neznámé, jestli byl dříve (prováděn) jistý typ kriminality, nebo se ho jali až Romové…

Tabu v sociálních vědách - Petr Bakalář

Teoreticky je věda ve volbě a plnění svých výzkumných úloh v zásadě svobodná a tato svoboda je zaručena ústavou - legitimuje se svým vztahem k pravdě a k hledání pravdy. Nemůžeme však přehlédnout skutečnost, že v některých dobách a společnostech se hledání pravdy zanedbává, potlačuje, ba dokonce zakazuje. To se může uskutečňovat státní, stranickou nebo náboženskými institucemi prováděnou cenzurou, nebo dále tzv. „státním výzkumem".Obsahem knihy Tabu v sociálních vědách jsou tři témata, která jsou v současné vědě z politických důvodů tabuizována a zkreslována. Kniha přístupnou formou sumarizuje práce několika vědců, kteří se tématy zabývají, a pokouší se rovněž o kritické posouzení těchto koncepcí. Vychází z poznatků evoluční biologie, sociální psychologie, sociologie, historiografie a dalších vědních disciplín.Na úvod je nutné si přiznat skutečnost, že sociální vědy jsou především ideologické a vyprodukovaly relativně malé množstvívědeckých teorií. Ačkoli dat v psychologii a sociálních vědách obecně velmi rychle přibývá, je jen velmi málo teorií, které by jedokázaly smysluplně pospojovat do systémů, jež by měly vysvětlovací sílu. Na druhou stranu velké množství dat představuje jisté nebezpečí - je totiž možné nalézt důkazy téměř pro cokoli.

Slováci zanedlho na Slovensku menšinou

Predstavme si nejakú fiktívnu spoločnosť. 90% populácie budú tvoriť ľudia, ktorých spôsobom života bude vyštudovať školu (najprv základnú, potom strednú a možno aj tú vysokú), nájsť si prácu, potom založiť rodinu a mať v priemere povedzme 2 deti, aby im a sebe mohli zabezpečiť solídnu životnú úroveň – označme ich ako pracujúcich.

10 % obyvateľov v tejto spoločnosti nebude mať záujem vyštudovať nejakú školu, ani si nájsť prácu. Ich jediným cieľom bude čo najskôr začať plodiť deti a potom žiť z detských prídavkov a sociálnych dávok (prípadne ak sa im podarí stať sa invalidmi tak z invalidných dôchodkov) - čiže budú príživníkmi.

Rasový nacionalismus a Árijci

Árijci byli polokočovní nordičtí běloši, původně usídlení snad ve stepích Ruska a střední Asie, kteří hovořili různými indoevropskými jazyky.

Latina, řečtina, chetitština, sanskrt, francouzština, němčina, lotyština, angličtina, španělština, ruština atd. jsou všechno indoevropské jazyky; indoevropština, či správněji proto-indoevropština (PIE), je zmizelý původní jazyk, z něhož tyto jazyky nakonec pocházejí. Předpona „proto“ vyjadřuje, že gramatika a slovník tohoto dlouho zaniklého jazyka, jímž se hovořilo asi do 3000 let př. n. l., je hypotetická rekonstrukce moderních filologů. Stejně jako románské jazyky pocházejí z latiny, tak latina vychází z PIE.

Psychologie Romů - Petr Bakalář

Romská psychika se v některých aspektech odlišuje od psychiky neromů. V každodenní praxi se projevují odlišné vzorce chování a jednání, které je třeba chápat jako přímé důsledky specifických rysů a dekódovat je na základě znalostí horizontů romské psychiky. Napsání této knihy je prvním krokem k pochopení celé problematiky v širším teoretickém kontextu. Je zřejmé, že mnoho z toho, co je zde uvedeno, je možné doplňovat a upřesňovat. Přesto považuji tuto práci za první systematický pokus porozumět romské problematice z hlediska moderní psychologie.

Syndikovat obsah